Operace Pandořina skříňka (Růža)
Operace: Pandořina skříňka
V sobotu 27. Března 2010 proběhla na Pražské Vidouli další cvičná operace námořní pěchoty, konkrétně naší jednotky SRF. Operace začala standartně v 10:00. A po jejím skončení následovala „afterparty na Vápence“.
Po shromáždění jednotky a nástupu, proběhlo rozdělení jednotky na dvě stejně silné skupiny. Poté velitelé obou skupin obdrželi rozkazy a zběžně s nimi seznámili své mužstvo.
Cílem obou skupin byl opuštěný bunkr, v minulosti využívaný nejmenovanou podzemní organizací. Podle dostupných informací zde tato organizace zanechala schránku obsahující důležité dokumenty. I. skupina měla za úkol obsadit vyznačený objekt a zabránit nepříteli do něj vstoupit. Po odražení útoku měli schránku najít a zjistit, co v ní doopravdy je.
II. skupina musela eliminovat veškerý odpor a následně se zmocnit schránky.
I. skupina vedená Stg. Tvrzkým zaujala obranou pozici rozptýlením do okolí bunkru a vyčkávala kontaktu s nepřítelem. Tou dobou ovšem přišla o svojí hlavní výhodu radiového spojení.
Deset minut po I. skupině vyrazili chlapci vedení Lt. Dostálem do útoku. Ačkoliv postupovali velice opatrně, nevyhnuli se tomu, aby je obránci nezpozorovali a tak netušíce prozrazení postupovali dál se dvěma muži v patách. Útočníci použili podobného manévru jako skupina hledající lišku v minulé operaci a obešli obranu nepřátel zleva pod horizontem. Tím se sice dostali do pozice, ze které mohli napadnout obránce z boku, ale vzhledem ke skutečnosti, že byli sledováni, se tím vlastně vystavili nebezpečí, že budou obklíčeni. Naštěstí pro ně neměli pronásledovatelé jak informovat své spolubojovníky o pohybu nepřítele.
Těmi odvážlivci sledujícími útočící skupinu byli vojíni Urbánek a Kulovaný, ti ale nechtěli na sebe zbytečně upoutávat pozornost střelbou a vyčkávali příhodného okamžiku k úderu. Bohužel k tomu už nedošlo, protože týmy si vzájemně vyměnili pozice. I přesto, že se nyní k pronásledovatelům přidal i Stg. Tvrzký, nedostali se do výhodné pozice. Lt. Dostál se tak dostal v čele svých vojáků do zad hlídkujícímu Lcpl. Růžičkovi, ten si ho v poslední chvíli všiml, ale na otevřeném prostranství neměl proti dobře krytému střelci nejmenší šanci.
Útočníci nyní vystoupili na horizont a brzy ovládli i okolí bunkru. Přes veškerou snahu obránců se nepodařilo dobít zpět ztracené pozice. Po sérii nepříliš prudkých střetů se podařilo útočníkům zneškodnit další nepřátele. Tím začal hon na přeživší obránce, kteří s každým dalším mrtvým stupňovali svou zuřivost, bohužel marně. Po krátké přestřelce útočníci udolali i posledního obránce a boj definitivně skončil.
II. skupina celkově nepospíchala a tak si chvíli odpočinula, vychutnala vítězné okamžiky a až pak se kolektivně odebrala hledat „Pandořinu skřínku“, kterou se jí tak podařilo získat bez jakýchkoli ztrát.
Operace „Pandořina skřínka“ skončila poměrně brzy, počasí bylo příjemné a vůbec se nám nechtělo domů. Vítězové byli vyznamenáni dvaceti body, což vůbec nepomohlo morálce obránců. Poražení nutně potřebovali něčím zajíst tu hořkou pachuť neúspěchu a tak se rozhodlo o přesunu na Vápenku.
Tam ovšem čekalo mariňáky nemilé překvapení v podobě nezvykle nízkého počtu hráčů, nejspíše způsobeného zpoplatněním vstupu. Pro lepší rozlišení od nepřítele hráli SRF za woodland proti zbytku, přičemž se k jednotce přidali pouze dva místní. Protivník tak měl početní převahu 3:2, z počátku až 2:1, ale ani tato skutečnost mariňáky nezlomila a ti se na protivníky vrhli jako smečka vzteklých psů.
SRF toho dne neprohráli na Vápně žádnou hru. Nepřítel se často dostával do křížové palby a občas se podařilo, že jediný voják USMC na sebe vázal až 6 nepřátel a dokázal je držet v krytech bez možnosti účinného opětování palby. Minimálně ve dvou případech bylo zaznamenáno zabití čtyř nepřátel jedním mužem v jediném kole. Myslím, že zimní tréninky dokázali, jak moc se podepsali na spolupráci týmu. Jen jsem netušil, že se to projeví tak brzy.
"Růža"